Máme po soutěžích!

Zatímco vítězové obou přehlídek ‚Štivadla 2010“ i „Hanáckého divadelního máje“ pojedou na národní přehlídku "Krakonošův divadelní podzim" ve Vysokém nad Jizerou my máme jiný plán. Pojedeme na společný výlet. Ano, pojedeme. Kam a kdy se rozhodne. Původní plánovaný výlet na den 22.5. do Hradce nad Moravici, kde si členové souboru měli prohlédnou zámek a poté absolvovat sjezd řeky Moravice na kánoích a raftech byl zrušen. Důvodem bylo nevhodné počasí a příliš moc vody ! Můžete nám dát tip na jiný možný cíl výletu (reálný). Vyjádřit se můžete v Návštěvní knize nebo můžeme podiskutovat ve fóru.

Z úvodu je patrné, že ani jedno želízko v ohni nezabodovalo. Do Vysokého nad Jizerou na „Krakonošův divadelní podzim" letos ani příští rok tedy nepojedeme.

Pro připomenutí:

V sobotu 17.4. 2010 jsme se zúčastnili 9. ročníku moravskoslezské oblastní přehlídky amatérského scénického umění "ŠTIVADLO 2010" ve Štítině u Opavy s inscenací „Bóží dopuštění“ a v sobotu 1.5. 2010 jsme soutěžili na 24. ročníku Přehlídky ochotnických divadelních souborů „Hanácký divadelní máj 2010“.

Jak hodnotila porota předvedení našeho kusu „Bóží dopuštění“ na soutěži „Štivadlo 2010“ ve Štítině u Opavy :

Divadelní soubor J. K. Tyla z Brodku u Přerova přivezl komedii Chorvata Petara Petroviče „Bóží dopuštění“ (původní název Liják). V režii Evy Procházkové st. Nový název je výstižnější, neboť více postihuje fakt, že původní domněnka přeroste prostor jedné domácnosti a zachvátí „veřejné mínění“ vesnice – prostě z „komára se stane velbloud“. Autor napsal lidovou veselohru s groteskními prvky, se svižnými dialogy a se stupňovaným napětím vznikající jednáním charakterů v narůstajících problémových situacích. V tom také tkví podstata jevištního humoru.

Soubor tento princip v podstatě zvládl. Je zjevné, že členové souboru hrají s radostí a nadšením, které přechází přes rampu do hlediště. Divák se baví, neboť postavy jsou vykresleny pravdivě a jsou nám se svými problémy blízké. Je však leckdy na škodu, že temporytmus jednotlivých situací, zvláště pak druhé poloviny hry, nevychází více z charakterů postav a jejich motivací (nejsou čitelně sděleny – například příchod cikánky a předání šátku Stojanovi), komičnost řešení situací než v přesném vypointování je řešena více vnějšími prostředky, zvláště v hlase, a to je pak následně na úkor srozumitelnosti.

Za šťastné lze považovat typové herecké obsazení (obě tchýně, pánské role). Svou bezprostředností a přirozeným jednáním přesvědčil pan Karel Kratochvil jako Marko Marič včetně prologu.

Velmi působivě se jeví rozehrání úvodní situace u Stojana při lijáku a příchodu Mary. Divák je účinně vtažen do expozice, je pravdivě informován, a pak se s chutí baví a sleduje kotrmelcový vývoj příběhu domnělé nevěry.

Soubor J. K. Tyla z Brodku u Přerova byl letos nováčkem na přehlídce ve Štítině a jeho „antré“ lze považovat za šťastné.

Za porotu Ing. Dušan Zakopal

Lze tedy říci, že se jedná o hodnocení veskrze kladné. Rovněž ohlasy z řad obecenstva byly pozitivní. Nicméně na získání nominace na "Krakonošův divadelní podzim" to nestačilo.

Při závěrečném hodnocení udělila porota našemu souboru „Cenu za scénografii ke hře“ a Karlu Kratochvílovi hereckému představiteli Marka Mariče čestné uznání za předvedenou roli.

A jaké byly dojmy účinkujících bezprostředně po provedeném výkonu zachycené mikrofonem a perem pořadatelů?

Eva Procházková st.

Jak se Vám u nás hrálo?

Bylo to hezké. Ale všichni jsme měli trému, najednou se objevila tréma a nemohli jsme se nějak hnout.

Jste režisérka, co říkáte na výkony svých herců?

Myslím si, že se snažili, jak mohli. My jsme hráli tuto hru naposledy loni, měli jsme akorát pár zkoušek, abychom to oprášili. Všichni studujeme, je těžké se vůbec dát nějak dohromady, abychom se nějak slezli, takže jsme udělali ještě pár oprašovacích zkoušek, ale chtělo by to ještě víc.

Kolik v současné době hrajete her?

V současné době dvě hry. Druhá se jmenuje Ryba ve čtyřech.

To znamená, že příští rok k nám přijedete s Rybou ve čtyřech?

Já myslím, že by to bylo možné.

Kateřina Herzingerová

Jak se Vám hrálo?

Mě se hrálo dobře, jsem spokojená. Nevím, jak režisérka, ale já jsem spokojená.

Věřím, že jste zvyklí na velké jeviště, u nás je jeviště přece jenom trochu menší, nemyslím rozlohově, ale plošně.

Jsou horší jeviště, nejsou tam ani sufity, není tam nic, nedá se tam chodit, přicházet, jsou s tím problémy.

Takže tady ten příchod, kde se dá vstupovat z obou stran, Vám nevadil?

My jsme to nepotřebovali, jsme omezení už domácím prostředím, takže to máme nacvičené.

Jan Ježek

Před chvílí jsem dělal rozhovory s diváky a když jsem se jich ptal na herecké výkony, tak jste okouzlil většinu našich žen, myslím, že i některé chlapy.

Jsem hluboce poctěn, děkuji. Jsem šťastně ženatý.

Když jsme u toho, kolik máte dětí?

Mám jednoho syna, je mu 15 měsíců, jmenuje se Kuba a je to moje zlatíčko.

Bude hrát po Vás?

Určitě, už teď je herec

Jak dlouho už hrajete?

Moje první divadelní představení bylo v 7. třídě.

Takže to divadlo v Brodku funguje vlastně už od školy, jsou tam i děti, které hrají divadelní představení?

No, jak teďka vidíte, máme v našem divadelním souboru pár malých prťat, které hrají, ale vyloženě náš soubor se nezaměřuje na mládež. V současné době, když hrají divadlo, tak hrají při škole. Co se týče dětských herců v našem souboru, jsou to vesměs rodinní příslušníci nebo děti známých. My, když potřebujeme malé dítě vypůjčit, tak se rádo ujme této věci.

Se kterými herečkami hrajete nejraději?

Se všemi.

Která Vám většinou nejvíc „zaškvaří“?

Například ve hře od Čechova. Moje spoluherečka, která hrála jenom do premiéry, protože byla těhotná, zkoušeli jsme furt v teplákách a měli jsme tam postelovou scénu. Jednou na poslední generálce jsem ji poprvé viděl v negližé, aniž jsem si to uvědomil, a to jsem byl paf. Nepočítal jsem, že se taková situace může stát. Nevěděl jsem, co mám dělat.

František Procházka

Kdo vymyslel, že pojedete k nám? Protože jste nás oslovili sami. Kde se o nás dozvěděl Brodek?

Na internetu.

Máte porovnání různých přehlídek, hráli jste i ve Vysokém a postoupili jste až na Jiráskův Hronov, je vidět, že herecké výkony a soubor jsou znalé. Hrajete sami jako samostatný divadelní soubor?

Ano.

Květa Dienerová

Kdo Vás financuje? Říká se, že se vždycky doplácí na kulturu.

Částečně obec a částečně se snažíme vydělávat peníze, jak to jde.

A co to je obec? Kolik máte roční rozpočet?

Děláme divadelní plesy, dětský karneval a jezdíme po okolních vesnicích, kde si přivyděláváme. I když ty štace se shání velmi těžko. Obec nám pomáhá tak, že nám umožňuje zkoušet v kině, to zázemí tam není nic moc, musíme schovávat kulisy, protože se tam hraje kino, takže to je dost náročné.

A techniku máte jakou, myslím zvuk, světlo?

Máme svoji aparaturu. Do roku 1989 nám financovaly všechny divadelní potřeby ČD, mostní obvod v Brodku u Přerova, nyní se musíme snažit sami

Nyní druhé želízko:

Ryba ve čtyřech, 1.5. 2010 Němčice nad Hanou

Hodnocení poroty bylo méně příznivé. Tak jako v jiných soutěžích např. ve sportu, kde není možné výkony soutěžících objektivně změřit nebo zvážit, závisí i hodnocení divadelního představení na subjektivním dojmu hodnotícího nebo hodnotících.

Samozřejmě jsou daná jistá pravidla, bez kterých by to nešlo, ale získat sympatie nebo dokonce nominaci na postup znamená co nejvíce se přiblížit představám poroty. Snažili jsme se a zejména paní režisérka L. Hásová, náročné porotě oponovat a hájit své pojetí nastudování hry. Nicméně představy o způsobu ztvárnění inscenaci se výrazně rozcházely.

Přesto nakonec porota při závěrečném hodnocení udělila čestná uznání za herecké výkony všem ženským postavám. Čestné uznání tak za herecké výkony obdržela p. Květoslava Dienerová za roli Karolíny Hekendorfové, Hana Švárová za roli Cecílie Hekendorfové a Liběna Hásova za roli Klementýny Hekendorfové.

A jaké je to hodnocení poroty:

Ach, ty srandičky!

Brodečtí přivezli na letošní Hanácký divadelní máj výbornou tragikomedii Ryba ve čtyřech. Travičský příběh tří starých panen a jejich sluhy, který pod povrchem ukrývá tragiku pokřivených mezilidských vztahů, soubor uchopil se záměrem hlavně pobavit publikum. Nedostatek důvěry v kvalitu textu a zábavnost autory vepsanou do podtextu vedla k omylu ve volbě žánru. Tento omyl se pro kvalitu inscenace ukázal býti osudným: srandičky převálcovaly téma a samotné varovné memento hry.

Vše se odehrává na velmi dobře zvolené scéně, v bílých závěsech je skryt prostor domu, ve kterém děj probíhá, proměny prostoru jsou řešeny závěsem. V manipulaci s tímto závěsem je však první režijní zádrhel – v některých situacích není zcela jasně a zřetelně oddělen fakt akce jednající postavy od akce přestavby scény.

Obsazení je vzhledem k typu herců zvoleno správně a herci samotní nabízejí dostatečný arzenál jevištních výrazových prostředků. Samotné postavy jsou však nedostatečně vyloženy, jejich vnitřní svět je spíše zastřen vnějšími hereckými prostředky, směřujícími občas až k postupům známým z žánru frašky.

Zvolená hudba vychází ze snahy ilustrovat příběh, a měla by vycházet spíše ze snahy vytvářet atmosféru. Světla nedostatečně pokrývala hrací prostor a způsob svícení v některých scénách neodpovídal průběhu děje, nebylo například jasné, zdali se postavy v akci mohou vzájemně spatřit, či nikoliv.Velmi pěkné jsou kostýmy, zejména u dámské části souboru.

Jako největším problém této inscenace se ukazuje snaha dopovědět pointy akce gestickým, mimickým či pohybovým komentářem herce. Právě zde se ukazuje nedostatečné pochopení tématu i omyl ve volbě žánru. Prosté herectví zaměřené na motivované jednání postav by přineslo mnohem více efektu, a pro patřičné vytvoření žádoucí atmosféry i diváckého dojmu by úplně stačilo.

Inscenace má potenciál růstu během repríz, pokud se soubor zaměří spíše na sdělení poselství textu, než na jeho rádoby komickou interpretaci.

Ladislav Vrchovský

PS : Konec konců můžete si vytvořit vlastní názor. Ti co již naše představení zhlédli ví své. Vy ostatní přijďte na představení (viz termíny) nebo máte možnost videozáznamu na DVD.